Rok v zahradě a pokojové květiny

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

 stromky animované.gif

 

Zahrada má poskytovat v první řadě mož­nost odpočinku po celodenní práci. To je třeba mít na mysli, když si zahradu pořizujete. Hned na samém začátku si rozmyslete, kolik práce a času můžete zahradě věnovat, aniž by se z místa odpočinku stal zlý sen a zdroj trápení.

Vyjasněte si právní poměry spojené se zahradou dříve, než ji převezmete. Ušetříte si tak mnoho pozdějších mrzutostí.

Půdní a vodní poměry jsou stejně důležité faktory jako celková poloha zahrady, ty při přejímání zahrady přezkoumejte v první řadě.

Hodnotu zahradního pozemku výrazně sni­žuje příliš vysoká nebo příliš nízká hladina spodní vody.

Chcete-li se starat o zeleninovou zahradu ve svém volném čase a vlastními silami, neměla by její výměra přesáhnout 400 m2.

Zajištění vlastní zeleniny pro vaši rodinu bu­de vyžadovat alespoň 50 m2 plochy na osobu. To ovšem předpokládá velmi intenzivní využívání pozemku. Příslušné hlavní práce jsou rozloženy do pěti měsíců od března do července. Pro zásobová­ní čtyřčlenné rodiny je zapotřebí přibližně 200 m2 obdělávané plochy. Ve zmíněných měsících je pak
nutné zahradě věnovat téměř 200 pracovních hodin.

Potřebujete-li podstatně zlepšit půdní vlast­nosti, rozdělte osázení okrasné zahrady vlastními silami na dva nebo i více let. To platí i tehdy, když vaše peněženka neunese jed­norázový výdaj. Půdu zatím osázejte obyčejnými plodinami, aby neležela ladem. Jako příklad jme­nujme brambory, které vyžadují jen malé finanční i pracovní náklady. Kromě toho přispívají podstat­nou měrou ke zlepšování půdy. Totéž, co zde do­poručujeme pro okrasnou zahradu, platí i pro nově zakládanou zahradu ovocnou a zeleninovou.
Přejeme Vám hodně pěstitelských úspěchů a radosti ze zahrádky.
Chcete-li dosáhnout u jednotlivých druhů zeleniny dobrých výnosů, nesmíte při plánování osevního postupu zapomenout na ne­bezpečí únavy půdy. Osevní postup si vypracuj­te již v lednu. Pěstujete-li jeden druh zeleniny víckrát po sobě na tomtéž stanovišti, výnosy trvale klesají.Kromě toho dochází při opakovaném pěstování téhož druhu zeleniny ke zvýšení výskytu specifických chorob a škůdců. V zeleninové zahradě je třeba věnovat pozornost tomu,jaké nároky na zásobenost půdy humusem kladou jednotlivé druhy zeleniny. V souladu s tím je zelenina rozdělena na dvě skupiny. Tu první vydat­ně hnojte organickou hmotou, na druhou vysazujte jako následující plodiny. Plocha, vyhnojená čerstvým hu­musem, stojí v první trati, zbývající plocha ve 2. tra­ti. K těm druhům zeleniny, které musí být bezpod­mínečně v 1. trati, patří: brukvová neboli košťálová zelenina, tj. květák, kedluben, růžičková a kadeřa­vá kapusta, hlávkové i pekingské zelí, dále všechna zelenina plodová, tj. okurky, rajčata, lilky, papriky, tykve, patisony, melouny, cukety, dále bulvový celer a brambory.

Na záhony ve 2. trati patří: všechna kořenová a listová zelenina, hrách, fazole, cibule, pór, česnek, špenát a jednoleté bylinky do kuchyně. Všude, kde se to dá zařídit, se na záhonech pěstuje předplodina, hlavní plodina a ještě následná plodina. Hlavní plodina poskytuje určující sklizeň roku a za­bírá půdu po většinu doby, například rajčata nebo okurky. Přiklad pro takovéto využití: koncem března zasejte raný salát nebo ředkvičku jako předplodinu, v polo­vině května následují rajčata nebo okurky jako hlav­ní plodina a v září vysejte jako následnou plodinu špenát nebo polníček. Dalším způsobem intenzivního využívání půdy je pěstování smíšených kultur. Směs má proti mono­kultuře tu výhodu, že jednotlivé druhy jsou méně napadány škůdci. Známým příkladem je smíšená výsadba cibule a mrkve. K dalším možnostem patří kedluben s hlávkovým salátem, okurky s celerem, mrkev s ředkví či ředkvičkami, keríčkové fazole s okurkami a další. Dobrý zahrádkář by měl pěstovat takové druhy zeleniny kterým k vývoji stačí krátká doba. Nejsou-li semena namořená, potom je v lednu namořte. Chcete-li,aby rebarbora rašila brzy na jaře, musíte na ni dát v lednu tlustou vrstvu nastýlá. Pór, který sklízíte přímo ze záhonu je chutnější než ten uskladněný.Musíte ho však dobře chránit před mrazem. Při vhodném počasí zryjte záhony po pozdní sklizni zeleniny.

Krechty se zeleninou je třeba průběžně kontrolovat i v únoru, aby do nich nepronikl mráz, nebo aby za mírného počasí nic neshnilo. Za mírného počasí je nezbytné trvale větrat sklep s uskladněnou zeleninou.
Především se nesmí zanedbávat přebírání ze­leniny. Obě zmíněná opatření prodlužují trvanlivost uskladněné zeleniny a chrání ji před ztrátami.
Výhony čekanky, kterou jste nasadili k rašení ve sklepě nebo v pařeništi či v nádobách, můžete sklízet, jakmile dosáhnou délky 10 až 12 cm. Čekankové puky jsou chutné pouze tehdy, když se vyvíjejí v naprosté nepřítomnosti světla.

Na konci února dejte rané brambory naklíčit a předkořenit do plochých bedýnek a umístěte je na světlé místo při teplotě 12 až 15°C.K naklíčení a předkořenění potřebují brambory při uvedené teplotě asi 6 týdnů. Ten, kdo má k dispo­zici záhřevnou písčitou půdu ve studeném sklení­ku a chce, vysadil brambory ven již koncem břez­na, musí s nakličováním a předkořeňováním začít nejpozději v druhé půli února. Je třeba dbát, aby při nasazová­ní přišla nahoru ta část hlízy, která má nejvíc oček. Pro nakličování jsou nejvhodnější středně velké zdravé hlízy dobrých raných odrůd.

Chcete-li začít s výsevem do studené­ho pařeniště koncem února, musíte na ně asi tři týdny předem umístit okna a za­krýt je slaměnými rohožemi. Substrát v pařeništi byl v prosinci pokryt vrstvou listí. Teď listí vyberte a napěchuj­te ho k bočním stěnám pařeniště. Bude je dobře izolovat a bude chránit pozdější výsevy před vel­kými výkyvy teploty. Slaměné rohože rolujte shora směrem dolů přes pařeništní okna, aby jimi byly zakryty i boční stěny pařeniště. Za slunečné­ho počasí rohože sundávejte, aby mohlo slunce pronikat okny a pomáhalo ohřívat půdu. Materiál k naplnění teplého pařeniště (čerstvý koňský hnůj nebo suché listí) je třeba obstarat včas, abyste ho mohli použít v půli února. Navrstvěte ho do takové výše, aby téměř dosahoval k okraji spodní stěny pařeniště. Když ho lehce přitlačíte, zůstane v prvním okamžiku ležet beze změny. Hnůj s dlouhou slámou musíte trochu utužit, aby v něm nebylo tolik vzdu­chu. Je-li hodně suchý, pokropte ho nejlépe teplou vodou, aby byl správně vlhký. Potom obložte stěny pařeniště zvenčí hnojem nebo listím. Nyní položte na pařeniště okna a zakryjte je slaměnými rohožemi nebo rámovými pokrývkami. Rohože odstraňujte kvůli teplu uvnitř jen při déle trva­jícím slunečním svitu. V pařeništích je možné podstatně zvýšit a regulovat teplotu vzduchu, a to elektrickým topným kabelem. Kabel upevněte pomocí vhodných držáků na všechny čtyři vnitřní stěny pařeniště. Budete-li okna přes noc navíc zakrývat běžnými rohožemi na ochranu před mrazem, vystačí výkon takového topení na udržení teploty uvnitř i při silnějších mrazech nad nulou. Elektrické přípojky smí insta­lovat pouze odborník. Izolaci ze slámy nebo ze slámy a rákosu si můžete vyrobit svépomocí. Stačí, máte-li k dispozici rám, dlouhostébelnou slámu, rákos a vhodný provázek. Vnitřní rozměr rámu na výšku musí činit 2 m. Šířka odpovídá nejméně normální délce okna pro paře­niště, tedy 1,6 m. K sestavení rámu použijte 8 cm široké a 3 cm tlusté latě. Spojte je v rozích tak, aby se nemohly viklat. Kromě toho je nutné vyztužit rám úhlopříčně. Obě kratší latě rámu opatřete pěti hřebíky, k nimž připevněte provazy osnovy. Ze dřeva si vyřežte pět cívek na provázky. Nejlepší ochranu před chladem před­stavují pro pařeniště rámové kryty, které si můžete v zimě sami vyrobit. Nejlépe se k tomuto účelu hodí pozinkované pletivo s drobnými oky, jimiž neprolezou myši. Lepenku také potáhněte pletivem, čímž ji ochráníte před poškozením. Místo slámy lze použít i pěnový polystyren nebo jiný izolační materiál. Drátěné pletivo s drobnými oky je nej­lepší prostředek na ochranu pařenišť před vniknutím krtků a myší. Pařeniště a malé skleníky se od po­loviny února velmi dobře hodí k pěs­tování sazenic pro ranou výsadbu na venkovní záhony. Týká se to zejména pěstování hlávkového salátu a kedlubnů. Jmenované druhy vysévejte do řádků, vzdálených od sebe 10 cm. Teplé pařeniště naplněné hnojem osá­zejte koncem února nebo začátkem března předpěstovanou sadbou salátu a do meziřádků zasejte ředkvičky. Pařeniště je připraveno k osázení, jakmile se ohře­je vrstva zeminy na hnoji.

Pro raný termín výsadby se doporučuje použí­vat hrnkovanou sadbu. Sazenice byste mohli předem dobře otužovat, aby beze škody přestály mrazy, které lze ještě očekávat. V rámci předběžných opat­ření proti často se vyskytující hnilobě salátu dbejte při sázení, aby kořenové baly sazenic přesazených z květináčků vyčnívaly asi 2 cm nad povrch okolní půdy. Po osázení má pařeniště zůstat 8 až 10 dnů zavřené, čímž se dosáhne rychlého, bujného růstu. Později je nutno dostatečně větrat, zejména když na pařeniště dopadají přímé sluneční paprsky. Přede­jdete tak příliš silnému zvyšování teploty. V příznivých letech, když není půda ani trochu promrzlá, je možné vysa­zovat hlávkový salát koncem února do studené­ho pařeniště. Pařeniště musí být předem připraveno pro výsad­bu. Zeminu uhrabejte, jakmile je možné zpracovat povrch zeminy, protože ztratila pod ochrannou nastýlkou svou kyprou strukturu a ulehla se. K výsevu do studeného pařeniště se hodí pouze takové druhy mrkve, které mají krátkou dobu vývoje. Vysévat je možno podle počasí od poloviny do konce února. Ředkev a ředkvičku vysévejte do studených pařenišť nebo přenosných rámů, jakmile země rozmrzne a je možné ji obdělávat. Pro výsev ředkviček si připravte prkénko se sázecími kolíky, které zaručí nejlepší a rychlé využití osevní plochy. Základ tvoří hladké prkno o rozměrech asi 30 cm x 40 cm x 3 cm. Opatřete ho na konci zaoblenými kolíky, které musí být 2 cm dlouhé a alespoň l cm široké. Upevněte je hřebíky, které zatlučte z druhé strany prkna. Rozestup kolíků činí 5 cm x 4 cm až 5 cm x 5 cm. Kolíky je možné také prostrčit předem vyvrtanými otvory v prkně. Potom však musí byt o tloušťku prkna delší, než bylo právě uvede­no. Horní stranu prkna opatřete rukojetí, která podstatným způsobem usnadní práci. Půda musí být dostatečně vlhká, protože jinak se jamky zasypou. Po osetí celé plochy přejeďte povrch hrá­běmi, aby byla semena zakryta zeminou. Ten, kdo má k dispozici teplé pařeniště, do něj může koncem února vysít pór a celer, aby získal vlastní sazenice. V teplé místnosti se světlým oknem si můžete vlastnoručně vypěstovat sazenice rajčat a papriky. Mají-li být sazenice připraveny k výsadbě v půli května, musí se začít s výsevem v polovině února až koncem února. Pěstování vlastní sadby se však vy­platí jen v případě, že nebudete potřebovat příliš mnoho sazenic, nebo pokud máte dostatek místa u oken a máte k dispozici teplé pařeniště pro saze­nice v květináčcích či kelímcích. Semena vysé­vejte do misek, tácků, květináčů nebo do mělkých bedniček. Jako substrát pro výsev použijte písčitou kompostovou zeminu. Mezi povrchem substrátu a okrajem nádoby by měl zůstat prostor l až 1,5 cm. Semena rozložte rovnoměrně na povrch ve vzájem­ných vzdálenostech asi 2 cm. Potom na ně roz­prostřete trochu zeminy. Nakonec vše opatrně po­kropte a přikryjte tabulkou skla. Jakmile se objeví klíčenci, je třeba skleněnou tabulku odstranit. Neu­stále pečujte o udržování rovnoměrné vlhkosti.Chcete-ti získat zdravé sazenice, je dů­ležité substrát před výsevem pořádně vydezinfikovat. Malý skleník začněte využívat koncem února, a to pro ty druhy zeleni­ny, které kladou malé požadavky na teplo. Malé skleníky se zpravidla nedají vytápět, a proto se mohou využívat od konce února přinejmenším do konce října. Od počátku té doby je možné je využít pro hlávkový salát, ředkvičky, ředkev, kedlu­ben a mrkev. Před silnějšími mrazy je třeba skleník chránit slamě­nými rohožemi, plachtami nebo jiným vhodným materiálem.

Od konce února můžete začít připra­vovat lehké půdy na slunném stano­višti pro výsevy na venkovní záhony. Půdu, kterou jste zryli už na podzim, nyní kvůli udržení zimní vláhy zpracujte jen povrchově. Všechny zeleninové záhony by měly mít jednotnou šířku, a sice takovou, aby se na nich dalo pohodlně pracovat. Běžná šířka záhonu Činí 1,5 m. Z toho připadne na pěšinku 0,3 m, takže na využívanou plochu zůstane 1,2 m. Při této šířce lze dosáhnout bez velké náma­hy do středu záhonu z obou stran.

V únoru můžete vysévat řeřichu setou a kerblík třebuli do misek, kvě­tináčů nebo jiných nádob pro běžnou potřebu. Stačí, když jim zajistíte světlé stanoviště a tep­loty 8–10 °C. Oba jmenované druhy koření byste měli opakovně vysévat každé dva týdny, aby ve sklizni nevzni­kaly mezery. U kerblíku dávejte přednost výsevu do zeminy, kterou můžete použít víckrát po sobě. U řeřichy seté stačí jedna vrstva savého papíru.

Záhony, na něž jste již pozdě na podzim vyseli mrkev, zakryjte koncem jara netkanou textilií. Výsev mrkve v únoru se setká s úspěchem pouze tam, kde je humusem bohatá písčitá půda na výslunném stanovišti a stále vlhká. Semena ztratí tíživost, jakmile půda zaschne. Na přemokřených záhonech semena naopak shnijí. Také salát se musí vysévat jen velmi řídce. Po zahrnutí přitlačte řádky násadou hrábí, aby měla semena mrkve těsný kontakt s lůžkem v substrátu.

Za příznivých půdních a klimatických podmínek můžete koncem února začít s výsevem hrachu setého polního, který je málo citlivý vůči mrazu. Na rozdíl od hrachu setého dřeňového má polní hrách hladká a kulatá semena. Dřeňový hrách se nepoužívat k raným výsevům. Za chladného počasí by nevydržel. Semena hrachu sázejte tak hluboko, byla po zahrnutí žlábků zakryta 5 cm silnou vrstvou zeminy. Podle vzrůstnosti je vhodná vzdále­nost mezi řádky 25 až 30 cm. Bob zahradní nesnáší mráz. Vysévej­te ho proto koncem února jen tam, kde to dovolí půdní podmínky. U černého kořene vypěstujete během jediného roku dlouhé a sil­né kořeny jen pří velmi raném výsevu. Dobré kořeny narostou pouze v půdě, která byla na podzim zryta hodně do hloubky (alespoň 20 cm) a je bohatá živinami. Navíc musí jít o oblast s tep­lým jarem a dlouhým podzimem. Osivo černého kořene si podrží plnou klíčivost pouze jediný rok, proto ho musíte každý rok nakoupit znovu. Navíc se doporučuje udělat zkoušku klíčivostí. Také pro cibuli ze semene platí základní pravidlo „Čím dřív, tím lip." Při dobrém počasí je tedy možné začít s výsevem semen již koncem února.

Cibule klíčí už při teplotě půdy 2 až 3 °C. Před­pokladem úspěchu je záhon pečlivě připravený pro osetí, s jemnou drobtovitou strukturou půdy na po­vrchu. Dobrou klíčivost má jen osivo, které není starší dvou let, takže je radno si udělat zkoušku klí­čivosti i u osiva nově zakoupeného. Důležitá je hloubka výsevu. Semena smějí přijít nanejvýš l cm hluboko do země. Meziřádková vzdálenost činí 20 cm, přičemž je třeba počítat se spotřebou osiva nanejvýš l g na m2. Použití semen ředkvičky jako značkovače umožní, resp. usnadní, okopávání půdy. Již při výsevu mrkve a cibule byste měli myslet na preventivní ochranu proti květilce cibulové a pochmurnatce mrkvové. Za mírného počasí zkypřete koncem února půdu kolem cibule zimní. Mate-li pařeniště, můžete koncem února vyset do truhlíků na kuchyňské okno majoránku. Později ji přepícháte do pařeniště, kde z ní vyrostou pěkné sazenice.

 

Aktuality
Kontakt

AGRI Slatinice

Slatinice 302, 783 42
Česká republika

Telefon

+420 585 944 602

Mobilní telefon

+420 605 101 061
+420 727 894 594
+420 737
748 514
e-shop

Internet


agri@agrislatinice.cz www.agrislatinice.cz

Imunoprevence